Šéf bezpečnosti Trezoru: Oklamat uživatele je snazší než hacknout kryptopeněženku

​Hardwarové peněženky jsou považovány za jeden z nejbezpečnějších způsobů ukládání digitálních aktiv. Nedávné bezpečnostní incidenty však vyvolaly pochybnosti i o těchto zařízeních. V rozhovoru pro Traders Union hovoří Jan Komarek, šéf bezpečnosti společnosti Trezor, o zranitelnostech cold peněženek, rizicích spojených s bitcoinovými ETF a nástrahách předávání kryptoměn dědicům.

Proč jsou hardwarové peněženky stále zranitelné

Trezor patří mezi průkopníky trhu s hardwarovými kryptoměnovými peněženkami. Svou první zařízení společnost představila už v roce 2014. Technologie ukládání digitálních aktiv se od té doby výrazně zlepšila, i specializovaná zařízení však nadále čelí vážným bezpečnostním výzvám.

Jedním z nejvýraznějších případů bylo narušení bezpečnosti peněženek Coldcard v červenci 2026. Podle Galaxy Research přesáhly potvrzené ztráty uživatelů 112 milionů dolarů. Incident způsobila chyba ve firmwaru, která útočníkům umožnila rekonstruovat soukromé klíče bez fyzického přístupu k zařízením.

Komarek se domnívá, že incident odhalil vážnou slabinu v bezpečnostních postupech v oblasti kryptoměn, neoslabil však argumenty pro vlastní úschovu.

„Problém Coldcardu způsobila chyba ve vlastním firmwaru Coldcardu. Změna kódu v roce 2021 způsobila, že některá zařízení vynechávala hardwarový generátor náhodných čísel a místo něj používala slabý softwarový generátor. Seed fráze vytvořené těmito zařízeními se daly odhadnout mnohem snáze, než by mělo být možné.“

Takové zranitelnosti se však ne vždy odhalí dříve, než je útočníci zneužijí. To výrobcům klade širší otázky ohledně spolehlivosti bezpečnostní architektury jejich zařízení.

„Poučení, které bych si z toho vzal, je, že kritické bezpečnostní funkce by nikdy neměly záviset na jediné obranné linii.“

Technické zranitelnosti však představují jen část hrozby. Útočníci stále častěji obcházejí ochranu zařízení tím, že zneužívají psychologickou manipulaci a chyby držitelů kryptoměn.

„Nejslabším článkem je dnes obvykle člověk, který zařízení drží, a útočníci to vědí. Prolomit zabezpečený čip vyžaduje laboratoř a specializované vybavení, pokud je to vůbec možné. Přimět někoho, aby zadal svou seed frázi na falešné webové stránce, vyžaduje jen jeden přesvědčivý e-mail.“

Co je bezpečnější: hardwarová peněženka, nebo chytrý telefon?

Pokrok v mobilních technologiích vyvolává otázky, zda je nutné pořizovat samostatné zařízení pro ukládání kryptoměn. Moderní chytré telefony jsou vybaveny zabezpečenými čipy a mohou sloužit jako kryptoměnové peněženky, někteří odborníci však pro tento účel doporučují používat vyhrazený telefon. Tento přístup má ovšem své limity.

„Telefony dnes mají kvalitní bezpečnostní hardware, takže tento argument není nesmyslný. Problémem je všechno ostatní, co telefon dělá. Je neustále online a běží na operačním systému, kterému musíte důvěřovat a který většinou nemůžete prozkoumat.“

Úplné odpojení chytrého telefonu od internetu může snížit některá rizika, zároveň však komplikuje transakce s kryptoměnami. Pro mnoho uživatelů je pohodlí stejně důležité jako technické zabezpečení.

„V některých případech je peněženka v telefonu správnou volbou. Pro malé částky, které utrácíte každý den, je jako hotovost v kapse a pohodlí je důležité. Úspory bych svěřil hardwarové peněžence.“

Ovlivňuje počet podporovaných kryptoměn zabezpečení peněženky?

Výrobci hardwarových peněženek přistupují k podpoře digitálních aktiv různě. Některá zařízení jsou určena výhradně pro Bitcoin, zatímco jiná umožňují ukládat desítky, nebo dokonce stovky kryptoměn. Ovlivňuje však tato univerzálnost bezpečnost?

„Každá kryptoměna, kterou peněženka podporuje, přidává firmware a více firmwaru znamená více míst, kde se může skrývat chyba. To je skutečný kompromis.“

Při výběru kryptoměnové peněženky uživatelé často zvažují počet podporovaných aktiv, pověst výrobce a další funkce. Bez specializovaných technických znalostí však může být obtížné posoudit zabezpečení zařízení.

„Počet podporovaných kryptoměn ale nerozhoduje o tom, zda je peněženka bezpečná. Coldcard je zařízení určené pouze pro Bitcoin a chyba, která ji postihla, se týkala generování seed fráze, které využívá každá peněženka. Důležitější je, jak pečlivě je napsán základní kód a zda ho mohou prověřit lidé mimo společnost.“

Odvrácená strana rivality mezi Trezorem a Ledgerem

Trezor soupeří s francouzským výrobcem hardwarových peněženek Ledger. Rivalita však zdaleka nekončí u prodeje zařízení. Bezpečnostní specialisté pravidelně zkoumají software a hardwarové komponenty konkurentů a hledají v nich zranitelnosti.

Výzkumný tým Donjon společnosti Ledger opakovaně odhalil potenciální problémy v zařízeních Trezor. Takové objevy mohou vyvolávat otázky ohledně zabezpečení produktů, Komarek však tuto praxi nepovažuje za nekalou soutěž.

„Je to cenné bez ohledu na to, pro koho výzkumníci pracují. Tým Donjon společnosti Ledger nám svá zjištění oznámil v souladu se zásadami odpovědného zveřejňování, potřebné opravy jsme provedli a veřejně jsme mu poděkovali.“

Jako příklad uvádí výzkum zařízení Trezor Safe 3. Útok vyžadoval, aby měli výzkumníci společnosti Ledger k zařízení fyzický přístup, a nepodařilo se jim získat soukromé klíče ani PINy.

„Chceme, aby problémy hledalo co nejvíce lidí, a konkurent s dobře financovanou laboratoří je asi tak motivovaný recenzent, jakého si můžeme přát. Rád bych viděl takovou míru externí kontroly u každé peněženky na trhu a s veřejně dostupným kódem je to mnohem snazší.“

Proč bitcoinové ETF přinášejí nová rizika

Zavedení spotových bitcoinových ETF v USA výrazně změnilo způsob, jakým investoři získávají expozici vůči této kryptoměně. Investoři nyní mohou sledovat pohyby ceny bitcoinu prostřednictvím tradičních brokerských účtů, aniž by si museli vytvářet vlastní peněženky nebo spravovat soukromé klíče.

Rostoucí popularita těchto produktů však vyvolala debatu o tom, zda lze investování do bitcoinových ETF považovat za skutečnou alternativu k přímému vlastnictví kryptoměny. Tato otázka je obzvlášť důležitá pro zastánce decentralizace, kteří prosazují přímou kontrolu nad digitálními aktivy.

„Nevidím v tom rozpor. ETF vám poskytuje expozici vůči ceně bitcoinu. Když držíte vlastní klíče, držíte samotný bitcoin. Jde o různé produkty pro různé účely a oba mohou existovat vedle sebe.“

Rozmach burzovně obchodovaných fondů mění také strukturu vlastnictví bitcoinu. Zatímco dříve na trhu hráli významnou roli jednotliví uživatelé a kryptoměnové burzy, stále větší vliv získávají velcí finanční zprostředkovatelé.

„Z hlediska bezpečnosti je tu také otázka koncentrace. Většinu bitcoinů v amerických spotových ETF drží jen několik málo správců, což z nich činí velmi atraktivní cíl. Samostatná úschova rozkládá toto riziko mezi miliony jednotlivých zařízení.“

Rozdíl mezi oběma přístupy se netýká jen bezpečnosti, ale také toho, nakolik může vlastník svá aktiva ovládat a používat.

„Nejhorší by bylo, kdyby všichni začali považovat podíl v ETF za totéž co vlastnictví bitcoinu. S ETF ho nemůžete přesouvat, utrácet ani si ho převést mimo platformu. Klíče drží někdo jiný.“

Jak předat kryptoměny dědicům

Samostatná úschova dává vlastníkům digitálních aktiv plnou kontrolu nad jejich prostředky, zároveň však odpovídají za ochranu svých soukromých klíčů. To je obzvlášť náročné, když je třeba kryptoměny předat dědicům.

Na rozdíl od bankovních účtů často nelze přístup ke kryptoměnové peněžence obnovit prostřednictvím finanční instituce ani na základě soudního příkazu. Pokud majitel zemře, aniž by zanechal potřebné informace, mohou se prostředky stát trvale nedostupnými.

Komárek uznává, že pro tento problém zatím neexistuje univerzální řešení.

„Zatím neexistuje jediný produkt, který by to vyřešil, a myslím, že je to důležité téma, kterému bychom se měli věnovat. Obtížné je, že cokoli, co rodině usnadní přístup, zároveň usnadní přístup i někomu jinému.“

Jedním z možných řešení je rozdělit zálohu peněženky na několik dílů. K obnovení přístupu je potřeba stanovený počet dílů, například dva ze tří. Lze je uložit na různých místech nebo svěřit různým dědicům.

Další možností je použít různé přístupové fráze pro přístup k odděleným skrytým peněženkám. Majitel tak může předem rozhodnout, jaká aktiva zdědí jednotliví dědicové.

Ani pečlivě připravené dědické uspořádání však nedokáže zcela vyloučit možné problémy mezi zúčastněnými.

„Obě možnosti vyžadují určitou míru důvěry mezi vámi a lidmi, kteří budou dědit.“

Co brání hardwarovým peněženkám v masovém rozšíření?

Navzdory růstu kryptoměnového odvětví zůstávají hardwarové peněženky okrajovým produktem. Většina investorů dává přednost ukládání aktiv na burzách nebo používání mobilních aplikací před samostatnou správou soukromých klíčů.

Podle odhadů, na které Komárek odkazuje, používá hardwarové peněženky pouze 12 milionů až 13 milionů z přibližně 600 milionů držitelů kryptoměn na celém světě. To představuje zhruba 2 % trhu.

„Většina lidí si samostatnou úschovu pořád představuje jako něco pro techniky. A mají obavy z obnovovací fráze. Co když ji ztratím? Co když si ji špatně zapíšu?“

Výzva nespočívá jen v technologické složitosti. Uživatelé jsou zvyklí na finanční služby, u nichž banky nebo jiné instituce částečně odpovídají za obnovení přístupu a řešení problémů. Při samostatné úschově žádný takový prostředník neexistuje.

„Platební karta působí povědomě, protože za ní stojí banka. S hardwarovou peněženkou máte kontrolu vy a při prvním použití je potřeba to vysvětlit. Odvětví se proto musí zlepšit ve vzdělávání, a to srozumitelně a osobně.“

Plánuje Trezor vstup na burzu?

Výrobci hardwarových peněženek mezitím dál rozvíjejí své podnikání a hledají nové příležitosti k růstu. S tím, jak na akciový trh vstupuje stále více kryptoměnových společností, se nabízí otázka, zda by o IPO mohl usilovat také Trezor.

Komárek žádné konkrétní plány na vstup na burzu neprozrazuje, zdůrazňuje však význam nezávislosti společnosti.

„Trezor je nezávislý a jsme na to hrdí. Nemusíme se zodpovídat externím investorům. Bezpečnost pro nás vždy byla nejvyšší prioritou a díky nezávislosti ji nikdo zvenčí nemůže odsunout na vedlejší kolej.“

Samostatná úschova je nakonec kompromisem mezi kontrolou nad digitálními aktivy a osobní odpovědností za jejich zabezpečení. I když jsou hardwarové peněženky stále pokročilejší, nedokážou zcela odstranit podvody, riziko ztráty přístupu k prostředkům ani problémy s předáváním kryptoměn dědicům.